RECENZE BIOSHOCK 3 - infinite!

Čím jen začít? Je toho tolik, co o Bioshocku: Infinite napsat. A ještě víc, co nenapsat. Stejně jako u každé skvělé hry, je nejlepší vědět o Infinite co nejméně, abyste si jej vychutnali. Tahle hra je totiž o objevování, prozkoumávání a překvapeních.Každý kousek nebeského města Columbia tvůrci poctivě promysleli a vystavěli z polygonů a textur tak, aby působil živě, uvěřitelně a funkčně. Vážně, občas sám kouknu z okna, jestli na obzoru majestátně nepluje tenhle létající kus lidské geniality. Nepluje, asi je zase schovaný za mraky.Infinite má sice ve jméně slůvko Bioshock, ale přitom představuje ve spoustě ohledů jinou hru – přímočařejší, vzdušnější (ha, ha) a věnující se jiným tématům. Zároveň však je Infinite pevnou pupeční šňůrou spojen s principy prvního dílu. Žánrově jde o střílečku, ovšem rozhodně nečekejte zběsilou koridorovku stylu Call of Duty. Bioshock je jiný, dalo by se napsat inteligentnější.To platí i o příběhu, který dokáže žonglovat s vážnými tématy, jako je náboženství, rasismus, nacionalismus a lidská nedokonalost, aniž by působil hloupě, či naivně moralizoval. Je jen na vás, co si z něj odnesete.Bioshock: Infinite je prostě skvělou hrou. Pokud vám stačí toto ujištění, nemusíte pokračovat ve čtení a nechám vás netrpělivě čekat na zítřejší vydání hry. Pro ty ostatní se podíváme trochu víc do hloubky. I když v skutečnosti poletíme vstříc k nebesům.